Květen 2015

Blog Adís

24. května 2015 v 15:53 | Solvo |  anime

Hodnocení blogu www.myworldsfan.blog.cz / Adís


1) První dojem 8/10
Jako první jsem si pomyslela, že jsi použila příjemné barvy. Když jsem posunula kurzor, tak mi hned padla do oka ta zelená barva. Na první pohled se mi k té fialové moc nehodila, ale jakmile jsem si blog prohlédla víc, tak nějak mi tam začala pasovat :-D. Celkový dojem byl víc než dobrý. Nemám ráda přeplácané blogy a to ten tvůj rozhodně není.

2) Provedení vzhledu blogu 10/10
Graficky je pěkně zpracovaný. Je vidět, že se zabýváš grafikou. Vše máš hezky sladěné a na více místech se objevuje stejný motiv (obličej anime dívky). Jak se říká, jednoduchosti je krása a tvůj blog tohle přísloví potvrzuje.

3) Přehlednost 10/10
Co se týče přehlednosti, k tomu nemám žádné výtky. Vždy jsem se dostala, kam jsem chtěla a nic mě nepříjemně nepřekvapilo.

4) Aktivita 10/10
Každý měsíc přidáváš články. Někdy dokonce více článků denně. To je hodně dobré. Ke všemu máš blog o grafice, jejíž samotná tvorba zabere dost času. Tady podáváš uctihodný výkon. Že tě grafika baví je vidět na první pohled.

5) Návštěvnost 10/10
Na to, že máš blog teprve 4 měsíce, tak je návštěvnost hodně hezká. Když si vzpomenu na můj blog, než jsem někoho upoutala ;-). Tady není jiná možnost než plný počet.

Získala jsi celkem 48/50, což znamená, že tvůj blog patří mezi ty lepší. Líbí se mi, že je i funkční.
Nabízíš tam své grafické výtvory pro další blogery a to ocení spousta z nich.
I já začínala na layoutu od jiného blogera :-). Přeju ti hodně štěstí ať se ti daří v návštěvnosti
a měj hodně komentářů.

Tvůj diplomek
PS.: Nejsem tak dobrá v grafice jako ty, takže omluv to provedení :-).


Mazlíčci/Maskoti

23. května 2015 v 23:55 | Solvo |  anime

Mazlíčci/Maskoti

Mazlíčci nebo maskoti jsou v anime nezbytností. Často doprovázejí určitou postavu v příběhu,
které různě radí, podporují ji nebo jsou jen jako její společníci. Typické je pro ně jejich roztomilost
a huňatost. Mají většinou velkou hlavu s malým tělem. Roztomilost zvýší malé oči, nos a ústa.
V mnoha příadech vycházejí ze skutečných zvířat, ale jsou více roztomilí.
Spíš vypadají jako zvířecí mláďata, ale huňatější a baculatější než jsou ve skutečnosti.


Jako obvykle si načrtneme kruhy, podle kterých postupně doplňujeme detaily podle toho,
jaké zvíře má mazlíček/maskot představovat. Mazlíčci nemusejí mít tak přehnané zdobení.
Například kočka, která se mihne jen tak někde na ulici nebo se občas objeví
u misky s mlékem v domě, přesně tak může vypadat kočka z prvního obrázku.
Kočka pod prasátkem je ale už něčím vyjimečná, ta se spíš hodí na roli kouzelného maskota.


Drobná očička, nos a ústa jsou umístěny na spodníčásti hlavy, i tady jde především o roztomilost.


Když má mazlíček/maskot radost nebo když je rozlobený, vždy zůstává roztomilý :-).


A nakonec něco málo pro inspiraci...

Život Gejši

13. května 2015 v 22:34 | Solvo |  Japonsko

Život Gejši


"Gejša" se skládá ze slova
"gej" - umění a "sha" - společnost,
tedy přítomnost umění. Gejša měla vždy za úkol obsluhovat a bavit muže. Zajímavé je, že původně byli Gejši muži. První Gejša žena se objevila v roce 1751 v Kjótu. Padesát let poté se Gejšou stávali výhradně ženy.
Gejši patřily mezi umělkyně, které okouzlili kdejakého muže svým šarmem a smyslem pro krásu. Vlastně byly takovým mužským ideálem ženskosti. Svými ladnými pohyby při nalévání čaje, hraní na nástroj nebo tanci působili jako křehké ženy, na které se muži nemohli vynadívat.

Kde Gejši žili?

Gejši žili v čajovnách (Ochaya) nebo v přidělených domech (Okiya). Navštěvovali pak luxusní restaurace (Shidashiya)
a tyhle příbytky se nacházeli v tehdejším hlavním městě Kyoto,
v oblasti Gion.
Gion je vlastně městečko Gejš, ve kterém vyrůstali, žily
a nakonec v něm i zemřely.
V každé Okiyi byla hlavou domáctnosti tzv. "matka", která zodpovídala za spořádanost Gejši. "Matka" také přijímala nové děvčata k výchově, za které buď zaplatila prodejcům, kterým je prodali jejich rodiče, anebo šlo o nějakou dceru Gejši. V Okiyi žije jen jedna hlavní Gejša, ostatní jsou buď Shikomi, Minarai nebo Maiko.

Výchova Gejši


Když přišlo děvče do Okiyi nebo Ochayi mělo před sebou dlouhou cestu až ke Geiko (Gejša). Jako první věc, se jí změnilo jméno, které od té doby musela používat.
Začala jako Shikomi, v překladu "sluha". Uklízela celý dům, prala, věšela prádlo, drhla boty, myla nádobí, ...
Takhle strávila roky než se mohla stát Minarai, v překladu "sledování". Minarai sledovala Maiko a tím se od ní učila, samozřejmě pořád plnila i roli Shikomi co se týče uklízení. Pokud vypadala slibně, "matka" ji dovolila stát se Maiko, v překladu "učednice". Jakmile se děvče stalo Maiko, sloužila výhradně Geiko (Gejša), ale někdy také vypomáhala v domácnosti. Konečně ale měla také trochu volnosti. Mohla opouštět Okiyi nebo Ochayi když doprovázela někam Geiko nebo když chodila na lekce chůze, tance,
zpěvu a hry na nástroj.
Co se týče jejích znalostí obsluhy hosta a chování jako Gejši, to měla na starosti její Geiko. Jakmile je maiko připravená, stává se z ní Gejko a s tím je spojené i Mizuage. Majitelka Okiyi nebo Ochayi, ve které byla Maiko zaregistrovaná, začala nabízet mizuage nejbohatším hostům domu nebo mužům ve městě.
Jakmile se rozdaly všechny mizuage, co měli, spustila se dražba o mizuage Maiko (neboli prodej jejího paneství). Jakmile se prodalo její mizuage a host jí zbavil panenství, většinou se už dál nestýkali. Pokud ano, dále už neměl to privilegium s ní spát,
protože Gejša je především společnice umělkyně a ne prostitutka.
V 50tých letech 20. století pak bylo nabízení mizuage zakázáno, protože to bylo spojováno s prostitucí a ta byla zakázána. Tímto obřadem mizuage se z Maiko stala Geiko, tedy plnohodnotná Gejša.
Opět se jí změnilo jméno, protože již byla dospělá a když měla štěstí, zdědila Okiyu nebo Ochayu.

Líčení a oblíkání Gejš










Obličej si Gejši natíraly bílým make-upem, ale vždy si nechávaly na okrajích
malý kus kůže nenabarvený, aby tak ukázaly, že jde jen o "masku". Muže totiž ten nepatrný kus kůže
neuvěřitelně vzrušoval. Stejně tak na šíji vynechávaly tři pruhy ve tvaru klínů nenabarvené kůže,
které jsou symbolem dramatičnosti a erotiky. Obočí a linky očí si barvily uhlíkem větvičky z Paulovnie plsnaté.
Své rty si natíraly červeným pigmentem tak, aby jejich ústa vypadaly menší než jsou.
Což bylo symbolem ženské krásy tehdejšího Japonska. Účesy měly tak složité, že chodily jednou týdně
ke kadeřníkovi. Tam se jim do vlasů nanášel horký vosk, aby jim držely jejich dlouhé vyčesané vlasy.
Účes se volil podle věku Gejši, ročního období a módy. Mezi časté účesy patří Momoware,
který se aplikoval na Maiko, pak Warešinobu, Ofuku (zjednodušená verze Warešinobu) nebo Sakko.


Účes Gejš zdobily nejrůznější květinové
spony. Maiko naopak nosila spíše
ležérnější ozdoby, například dřevěné spony
a hřebínky, ale občas i nevýrazné
květované ozdoby. Maiko sice zdobil
většinou jen základní účes Momoware,
ale i tak to podtrhovalo jejich krásu.
Jestliže ale Maiko byla krásná, Gejša zářila
dokonce i na dálku.


Maiko nosily kimono s dlouhými kapsovitými rukávy
a s výrazným uzlem obi, který se váže na zádech,
začíná u hrudní kosti a končí u pupíku.
Z něho pak vyčnívala látka, která sahala
skoro na zem. Na krku z pod kimona Maiko vyčnívá
pruh červené látky a nosí vysoké boty Okobo.
Kimona dospělé Gejši byly víc jednodušší,
aby tak mohli podrhnout její postavu
a ženskou krásu. Jejich rukávy nebyly tak dlouhé
ani kapsovité. Na rozdíl od Maiko, Gejšám na krku
z pod kimona vyčníval pruh bílé látky
a nosily nižší boty Zori. Jak byla Gejša bohatá
určovalo hlavně to, kolik vlastnila kimon
a ty jí většinou kupoval její sponzor.

Dnešní Gejši

V současnosti se můžete stát Gejšou, když se sami
o to přihlásíte (Pokud jste Japonka :-)). Samozřejmě se
musíte vzdá jakéhokoliv kontaktu s rodinou a kamarády.
Výchova v dnešní době netrvá tak dlouho,
protože je nedostatek Gejš, takže se může děvče
stát Gejšou poměrně brzy. Nyní slouží jako velký tahák
pro turisty a městečko Gion je plné lidí, kteří se chtějí
s Gejšou vyfotit. Samozřejmě ale také dál plní roli
společnice umělkyně, když si ji objednají muži
na nějakou schůzi nebo když za ní přijdou do čajovny
nebo restaurace.





Díky dnešní době mají sice větší volnost, ale nic se nemůže přehánět.
Pořád platí, že nemůžou strávit život se svojí láskou, ale i přes to se jednou za čas objeví
zájemkyně o tuto profesi.

Gejša v nás stále vzbuzuje záhadu a obdivuhodný pocit, zároveň bych ale Gejšou nechtěla být,
protože by mi chyběla svoboda v rozhodování, cítila bych se jak ve vězení. Jediné co, tak bych si to vyzkoušela
třeba na měsíc či dva. No možná by mě to bavilo natolik, že bych pak názor změnila :-).
A co vy, chtěli byste se stát Gejšou? Hlasujte v anketě...

Hiragana - základní řady

13. května 2015 v 12:10 | Solvo |  Japonsko

Hiragana - základní řady

Lekce zápisu hiragany + slovíčka a zajímavosti

1. lekce (1. řada)......................
........................5. lekce (8., 9., 10. a 11. řada)

5. lekce - hiragana

13. května 2015 v 11:49 | Solvo |  Japonsko

5. lekce - zápis hiraganou - 8., 9., 10. a 11. řada


K 8. řadě se připojuje souhláska J (JA, JU, JO).
K 9. řadě pak souhláska R (RA, RI, RU, RE, RO).
10. řada se pojí se souhláskou W (WA, WO).
V 11. řadě stojí osamotě N.

.
.

Slabika wo plní funkci
gramatické partikule
a vyslovuje se [-o],
kde w spolkneme.

Pro odlišení samotného n
se v latince použije apostrof:
(sen´in) námořník.
.
.

Slovíčka k řadám 8, 9, 10 a 11


5. lekce - Pokrmy

13. května 2015 v 0:55 | Solvo |  Japonsko
V Japonsku se jídlo typicky skládá z rýže, polévky "misoširu", masa, zeleniny a různých ryb.
Jídla jsou podávána s dalšími přílohami (nakládaná zelenina, nakládaný zázvor nebo ředkev).
Dezert při hlavním jídle moc nepodávají a když už ano, jedná se o nakrájené ovoce.
V době oběda naleznete v restauracích tzv. "teišoku" - denní menu, které obsahuje polévku,
rýži, nakládanou zeleninu a další přílohy k němu navíc.

V Japonsku najdete mnoho restaurací. Např. v restauraci "rjótei" jsou podávány
tradiční japonské pokrmy. "Resutoran" pak nabízejí navíc i mezinárodní kuchyni.


4. lekce - číslovky

13. května 2015 v 0:10 | Solvo |  Japonsko